Rozhovor měsíce 10/2020 „Po letech luxusu jsme dostali po hlavě,“ říká prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza

Pro další díl našeho rozhovoru měsíce jsme tentokrát oslovili zkušeného novináře, manažera a i politika Tomáše Prouzu, aktuálně prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, viceprezidenta Hospodářské komory ČR a viceprezidenta nadnárodního sdružení obchodníků Eurocommerce. V rozhovoru jsme se dostali k dřívější i aktuální koronakrizi, především v retailové oblasti, dále k maloobchodním řetězcům, k naší soutěži Czech Top Shop, ale také k Evropské Unii.

Prožíváme hektické období, jak ho podle Vás zvládá veřejná správa a jak komerční firmy, zejména kamenné prodejny?

Pro všechny z nás je letošní rok přelomovým. Se situací, kterou přinesla pandemie nemoci Covid-19, jsme se nikdo nikdy nesetkal. Naposledy svět čelil něčemu podobného ve dvacátých letech minulého století, kdy ale fungoval na zcela odlišných společenských i ekonomických základech. Na jaře jsme byli všichni vyděšení. Nejdříve jsme sice situaci bagatelizovali, ale pak přišlo období razantních každodenních opatření, kterými se zastavilo nejen šíření viru, ale s tím i život a ekonomika. Následky tohoto kroku ještě přijdou. Bude to stát „ekonomický život“ mnoha desítek procent podnikatelů v turistickém ruchu, zvýší se nezaměstnanost, poklesne HDP. Z tohoto stavu se budeme zotavovat několik let. Na druhé straně musím říct, že mě mile překvapila životaschopnost a adaptabilita mnoha firem. Během horké fáze krize musely reagovat takřka z hodiny na hodinu a ony to dokázaly. Přizpůsobily systém řízení, přešly na on-line prodej, naučily se komunikovat bez osobního setkání. Věřím, že i tohle bude jeden z iniciátorů příštího růstu. A veřejný sektor? Snaha určitě byla, někdy ovšem ve spojení s chaoticky a nekoncepčně nastavenými programy pomoci. Zneklidňuje mě ale, jako by se státní správa nedokázala poučit z jarního šílení a připravit se dopředu na podobné situace. Následky toho totiž zažíváme právě teď. Nerozumím, jak je možné, že se nestíhá testovat, trasovat, jak je možné, že ještě koncem srpna vláda unisono tvrdila, že je vše pod kontrolou. A najednou jsme v situaci, kdy musíme dělat překotné změny znovu. Se všemi důsledky pro ekonomiku a občana.

Jaké poučení si můžeme podle vás vzít ze současné pandemie?

Poslední roky byly ekonomicky zcela luxusním obdobím. Dostali jsme prostě po hlavě a musíme počítat s tím, že krize se může objevit prakticky kdykoli a může být hodně drsná. O to více musí být firmy připravené, mít rezervy a zdroje. I když si bohužel neumím představit, jak velké ty zdroje by v případě cestovního ruchu, gastronomie a nepotravinářského obchodu musely být. Pokud vám ze dne na den klesne příjem na nulu a trvá to více měsíců… Bohužel nám ale krize ukázala, že stát není zatím připraven na tyto situace v ekonomické oblasti pružně reagovat. Budu proto pevně doufat v přerod aktuální reprezentace anebo příchod nové, u které zvítězí státník – tedy ten, kdo bez ohledu na preference a udržení vlivu bude myslet především na ochranu občanů.

Máte za sebou velmi zajímavé profesní role, jste vrcholným představitelem několika nejen českých organizací, přibližte nám prosím portfolio svých minulých a současných pracovních aktivit.

Mám za sebou novinářskou, politickou i manažerskou minulost. Psaní mě baví dodnes, byl jsem dvakrát státním tajemníkem, jednou na ministerstvu financí a jednou na úřadu vlády. Nemá smysl to skrývat, mám rád Evropskou unii, považuji ji za jeden z největších projektů minulého i tohoto století, proto jsem podnikal v poradenství pro podnikatele v oblasti vztahů v rámci EU. Díky více než 20 letům praxe v těchto oborech mám dnes přístup ke kontaktům i k informacím, které mohu zúročit ve vrcholných pozicích organizací zastupujících tak významné obory, jakými jsou obchod a cestovní ruch. Dnes jsem prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, viceprezidentem Hospodářské komory ČR a viceprezidentem nadnárodního sdružení obchodníků Eurocommerce. Tento život mě opravdu baví 😊.

Jak hodnotíte fungování retailu v rámci Evropské unie? A v čem jsou odlišnosti ČR od zbytku EU?

Poslední krize ukázala, jak důležité je mít zdravý retailový sektor. V žádné členské zemi Evropské unie jsem nezaznamenal zásadní výpadky v zásobování. A to i přesto, že panické vlny vznikaly opakovaně a někdy stačilo jen pár desítek minut na to, aby se z ničeho nic spustily. Skutečně klobouk dolů. Retail v České republice přitom v ničem nezaostává. Úroveň nakupování u nás se během posledních třiceti let dvakrát skokově posunula. Poprvé to byla malá privatizace, unikátní to projekt, připravený během několika málo měsíců, kdy díky prodeji státních prodejen do soukromých rukou vznikla konkurence, která vytáhla nahoru zemědělství i výrobu potravin. A druhým skokem byl příchod zahraničních řetězců. Ty nalily jen v první fázi asi 100 mld. Kč do častokrát podfinancovaných prodejen a postavily spoustu nových na zelené louce. Nastartovaly stavebnictví, logistiku, dopravu, přinesly nové styly řízení a hlavně obrovsky rozšířily sortiment. A v jedné věci jsme zůstali unikátní. V síle konkurence. Málokdo ví, že k ovládnutí 75 % trhu je v ČR potřebných 11 řetězců. Ve většině zemí jsou to čtyři. Vítězem této situace je přitom zákazník. Konkurenční boj přináší lepší služby, větší možnost výběru i nižší ceny.

Kde vidíte největší výzvy pro spolupráci veřejného a komerčního sektoru v segmentu obchodu a cestovního ruchu?

Právě ve spolupráci. Když se podíváte na pozadí řady politiků nejen ve vládě, ale i v parlamentu, najdete tam přímé propojení na zemědělství či potravinářskou výrobu. To se pak ale opravdu náročně nastavují férové podmínky, když si jednotlivci hlídají své. Obchod přitom potřebuje pouze spolehlivou dodávku dostatečného objemu zboží v dostatečné kvalitě. Dokud do toho nevstupuje stát někdy nesmyslným regulacemi, funguje to. V okamžiku, kdy se začnou obhajovat parciální zájmy, následky nese zákazník – zvýšenou cenou zboží, sníženým výběrem apod. Nesmysly typu povinný podíl českých potravin na pultech nebo postihování obchodů za to, že prodávají zboží dvojí kvality vyrobené někým jiným, jsou jen dva zářné příklady z mnoha.

Oba patříme do generace „Husákových dětí“, které v 90. letech euforicky jásaly nad svobodou a deregulací, resp. příchodem volného trhu/kapitalismu. Jak hodnotíte posledních 30 svobodných let v ČR a EU?

Přes všechny výhrady pozitivně. Žijeme v nejsvobodnější části světa, ekonomicky, společensky i kulturně vyspělé. Máme být na co hrdi. Navíc se řadě českých osobností a firem podařilo proniknout do světa, prosadit se osobnostně, manažersky, svými produkty. Je to díky schopnostem našich lidí a také Evropské unii, jejíž jsme součástí. Hodně mě mrzí, když se dnešní politici stydí pochválit EU a přistupují k ní pouze kriticky. Pramálo se mluví o obrovských výhodách volného trhu. Ten je právě pro nás, malou zemi ve střední Evropě, klíčovým faktorem ekonomické prosperity. Totéž platí o svobodném cestování a dostupnosti kapitálu. Jsem ale opravdu rád, že žiju teď a tady.

Maloobchodní řetězce a FMCG firmy jsou velkými zaměstnavateli a přinášejí spotřebitelům vysokou kvalitu za nízkou cenu. Na druhou stranu způsobují konzumerismus a globální ekologické problémy. Jak se díváte na toto dilema?

Pokud byste tuhle otázku položil v osmdesátých letech minulého století, tak vám dám za pravdu. To byla opravdu doba drsného kapitalismu, kdy se nehledělo na následky kolem. Dnes se svět mění. Podívejte se na rozsah nabídky BIO výrobků v prodejnách, řetězce investují velké částky do výzkumu a výroby potravin, které jsou zdravější, mají nižší obsah pesticidů, solí, cukrů nebo umělých barviv. Vedou lidi ke zdravějším jídlům, investují velké peníze do omezení plýtvání potravinami. Zda je to dost? Není a nikdy nebude. Ale ten trend je opravdu nadějný a dnešní řetězce už opravdu nejsou cynické obludy.

Náš portál je zaměřen na instore marketing. Vy sám jste členem poroty naší soutěže Czech Top Shop. Jak hodnotíte fungování kamenných prodejen v ČR?

Jednoduše řečeno úroveň dlouhodobě roste. My Češi jsme náročným i kreativním národem. Očekáváme vysokou kvalitu a nízkou cenu. A obchod se tomu musí přizpůsobit. Nemluvím přitom jen o kapitálově silných obchodních řetězcích, ale i o menších prodejnách v kategorii food i non-food. Otázkou zůstává, jak do toho zasáhne letošní krize. Lock-down zkonzumoval většinu zdrojů, řadu z nich dostal na hranu přežití. A bohužel státní pomoc nebyla příliš efektivní.

Pokud bych řídil síť kamenných prodejen, co by mělo být v současnosti podle vás mojí prioritou? A jak bych se měl připravovat na příští rok?

V současnosti musí být jednoznačnou prioritou přežít. Nebát se mluvit s pronajímateli prostor nebo s místní samosprávou ohledně podmínek fungování. A požadovat relevantní pomoc od státu. A také doufat, že stát začne rozhodovat koncepčně a už nikdy se nevrátí ke změnám ze dne na den. To je totiž likvidační. Na příští rok bych určitě doporučil diverzifikaci. Jak rozsahu podnikání, sortimentu, tak formy prodeje. Snažit se vedle kamenných prodejen rozběhnout i on-line, v kterém jsme opět my Češi na špici. A v neposlední řadě – požadovat od státu, aby fungoval předvídatelně a efektivně.

Působíte velmi energickým a pozitivním dojmem – jak je to možné? Jak „dobíjíte baterky“ a čemu byste se rád věnoval, pokud byste měl více volného času?

Bude to znít jako obrovské klišé, ale mě moje práce opravdu baví. Baví mě, protože mohu reálně věci ovlivňovat, posouvat, pomáhat. Koronakrizové období bylo velmi náročné, ale když se dívám, jak skvěle to oblast retailu zvládla, tak smekám. Vedle toho, že nakrmila stát, tak měla minimální počet nakažených prodavaček, prodavačů a dalšího personálu. Díky tomu, že jsem seděl na řadě porad a setkání krizových štábů, mohu říct, že jsem k tomu výsledku přispěl. Ale na druhé straně mám rodinu a žít a trávit čas s ní mě baví neméně. O víkendu vyrážíme na chalupu na venkov, zklidnit, mít na sebe čas a užívat si života.

Děkuji Vám za rozhovor.

Za redakci se ptal Jiří Beran

Zdroj: redakce, foto: Tomáš Prouza