Český trh nevidím vůbec špatně

Prodejny spotřebních družstev, Jednot a Konzumů, které dnes zastřešuje společná značka Coop, může spotřebitel potkat napříč celou republikou – od Aše až po Beskydy. Většinou už mají jednotnou fasádu, podobně řešený interiér a poskytují podobné služby, nákupy zboží však pro ně zajišťují dvě samostatné nákupní organizace – družstvo Coop Centrum družstvo a společnost s ručením omezeným Coop Morava. V čele té druhé stojí už sedmým rokem Josef Čep, s nímž jsme si povídali o nákupech, družstevnictví i současné situaci na trhu.

Zboží&Prodej: Příští rok oslaví Coop Morava kulaté výročí svého působení na českém, nebo vlastně spíše na moravském trhu – dvacáté…
Josef Čep: Už oslavil – 17. května. V obchodním rejstříku je sice naše společnost zapsána od roku 1993, ve skutečnosti však vznikla již v roce 1992. Založila ji rada Sdružení Morava, které začalo prosazovat společné zájmy moravských družstev jako první a rozhodlo také o vytvoření nákupny, která by těmto družstvům pomáhala vyjednávat výhodnější nákupní podmínky. Já sám jsem do vedení Coop Morava přišel až v roce 2005, předtím jsem však dlouhá léta působil v Jednotě Olomouc, takže jsem se dění kolem naší nákupní aliance svým způsobem zúčastňoval od začátku.

Z&P: Změnila se za těch dvacet let nějak výrazněji struktura této organizace a její činnost?
J. Č.: Jsme pořád společnost s ručením omezeným, ale k určitým změnám během let došlo. Zezačátku zde například byli čtyři jednatelé, postupně se však jejich počet snižoval až na jednoho. Naopak se samozřejmě zvyšoval objem nákupů, a to až do roku 2007, kdy od nás odešlo družstvo Tempo Opava. Všichni včetně dodavatelů si tenkrát mysleli, jak nám klesne obrat, ale dokázali jsme tento výpadek odběratele nahradit, i když se jedná o jedno z největších družstev. A od té doby náš obrat zase roste, loni i bez opavského družstva dosáhl tří miliard šesti set milionů – s ním bychom byli nejméně na čtyřech miliardách. Ale jedno úsloví říká: nikdy neříkej nikdy, a tak i já doufám, že rozchod s Tempem Opava, které dnes nakupuje samostatně, neznamená, že se k nám tohle družstvo jednou nevrátí.

Z&P: Zásobujete pouze moravská spotřební družstva, nebo i některé jiné tradiční obchody?
J. Č.: Ani Coop Morava, ani Coop Centrum družstvo nezásobují žádnou jinou síť, byly vytvořeny pouze pro družstva. Na Moravě tedy nakupujeme pro řádově tisíc prodejen, které patří našim členům, moravským spotřebním družstvům. Těch máme celkem devatenáct, z toho jsou ale dva nenakupující – Svaz českých a moravských spotřebních družstev a Jednota Mikulov, která přestože má své sídlo a prodejny na Moravě, nakupuje přes Coop Centrum.

Z&P: Neuvažujete ani do budoucna o tom, že byste případný další výpadek některého člena nahradili někým mimo družstevní systém?
J. Č.: Zase bych použil pořekadlo: Nikdy neříkej nikdy, protože vznikají různé franchisy a dovedu si představit, že bychom je za určitých okolností mohli zásobovat. Měly by však určitě jiné podmínky než spotřební družstva, mezi která jako nezisková organizace přerozdělujeme výhody z centrálního nákupu.

Z&P: Můžete mi říci něco víc o letákových akcích, které pro své členy děláte?
J. Č.: Když jsem v roce 2005 nastupoval do funkce jednatele, společné letákové akce se zde ještě nepřipravovaly – ty si dělalo každé družstvo samo. Jejich zavedení byla ale jedna z inovací, kterou jsem od začátku prosazoval, protože jsem z Jednoty Olomouc věděl, co za práci znamená pro družstva příprava letáků. Dnes pro družstva připravujeme ročně čtyřiadvacet čtrnáctidenních letákových akcí, u nichž máme stanoven minimální počet přihlášených družstev a minimální počet položek za družstvo. U těch si družstva sama zajišťují tisk a distribuci letáků. Pak však máme ještě pět – a pro příští rok jich plánujeme šest – centrálních akcí, které už plně zajišťujeme sami včetně tisku, distribuce letáků i rozvozu zboží. Tyto akce jsou většinou zaměřeny sezonně, na takové události, jako jsou Vánoce, Velikonoce, začátek školního roku a podobně, a bývá do nich většinou zařazeno průmyslové zboží včetně elektroniky. Obvykle trvají měsíc, protože pro průmyslové zboží je čtrnáctidenní akce málo, zatímco pro potraviny by byl naopak měsíc moc – víme už, že prodeje první dny vyskočí rychle nahoru, pak ale postupně klesají.

Z&P: Neděláte občas i víkendové akce?
J. Č.: Začali jsme je dělat, ale to v rámci celé Moravy není dost dobře možné. U nich jde většinou o zboží rychlé spotřeby, o přímé dodávky, a na ty máme od severu po jih dost rozdílné dodavatele včetně regionálních. Někteří z nich jsou schopni zásobovat maximálně dvě Jednoty, takže s nimi Coop Morava ani neuzavírá smlouvu. I to je vlastně jedna ze změn – dřív to bylo tak, že jsme uzavřeli smlouvu s každým dodavatelem, který o ni stál, pak se ale občas zjistilo, že od něj žádné družstvo zboží nebere nebo že spolupráce s ním nemá žádný efekt a jen se zvyšují náklady na fakturaci. Proto jsme přijali zásadu, že se budou podepisovat smlouvy jen s tím, kdo bude plnit stanovené podmínky. Změny zkrátka probíhají stále, takové už to v obchodě je.

Z&P: Jaké má vůbec dnes Coop Morava mezi dodavateli postavení? Daří se vám je snadno získávat?
J. Č.: Myslím, že se naše dodavatelská síť stabilizovala, velké dodavatele v ní máme v podstatě všechny. Oni sami s námi chtějí obchodovat, protože situace na trhu se také mění. Nadnárodním řetězcům klesá obrat, navíc některé smlouvy se u nich uzavírají pro celý řetězec v mateřských zemích, takže pro mnohé dodavatele jsme dnes u nás jednička – obrat celé skupiny Coop totiž naopak začal v krizi stoupat. Je to i trochu smutné, ale je to tím, že řada lidí na vesnici přišla v tomto období o práci, za kterou jezdívali do města, kde také nakupovali. Místo toho začali chodit k nám, do místních prodejen Coop, a mnozí z nich nám zůstali věrní, i když si zase našli práci ve městě. Uvědomili si totiž, že v hypermarketech obvykle utratí víc, protože na ně ze všech stran působí různá lákadla, a navíc se u nás více spoléhají na kvalitu. Nahrávají nám v tom různé servery, které zveřejňují příklady všelijak šizených nebo zkažených potravin – ne že by k tomu u nás občas nedocházelo, nikdo nejsme bez chyb, ale ve velkých řetězcích je prostě takových případů víc. Navíc se jednotlivá družstva stále snaží rozšiřovat své služby. My jsme například kdysi v Jednotě Olomouc dělali takzvané nákupy do tašky: zákazník ráno při cestě do práce nechal v obchodě tašku s nákupním seznamem, a když se vracel, jen si ji naplněnou vyzvedl a zaplatil. Dnes se k tomu, jak jsem slyšel, některé z Jed not zase vracejí – je to služba, kterou právě na vesnici zákazník velmi ocení.

Z&P: Je nějaký rozdíl v tom, jak působí spotřební družstva na Moravě a jak v Čechách?
J. Č.: Velký rozdíl v tom není, liší se od sebe snad jen některými dodavateli, a to těmi menšími, regionálními. Ale jinak systém je stejný, ostatně Coop Morava s Coop Centrem v různých bodech spolupracuje. Společně rozvíjíme privátní značky, u kterých zrovna inovujeme obaly, nebo připravujeme akci Super cena, kterou zase děláme společně pro Čechy i Moravu, společnou máme i televizní a rozhlasovou reklamu. To všechno jsou věci, které nás spojují, ale dodavatele a podmínky – jak už jsem říkal – máme trochu odlišné, což byl také jeden z důvodů, proč jsme se s Coop Centrem nespojili v jeden celek. Ale spolupráce s Coop Centrem nám pořád opravdu klape.

Z&P: Projevila se společná celoplošná reklama skupiny Coop na větší všeobecné znalosti družstev nebo na přílivu zákazníků?
J. Č.: Příliv zákazníků se těžko hodnotí, ovlivňuje ho více aspektů, ale značka Coop díky celoplošné reklamě rozhodně vešla ve větší známost, a to zvláště u věkové skupiny, na kterou se potřebujeme nejvíce zaměřit. Starší zákazníci pořád chodí do Jednoty nebo do Konzumu, ale mladí už nakupují v Coopu – a právě mladé potřebujeme získat. Když jsme si dělali průzkum, kdo v družstevních prodejnách hlavně nakupuje, ukázalo se, že jde o lidi nad padesát let. Ne že bychom je neměli rádi, naopak jsou to pro nás velmi vážení zákazníci, kteří k nám chodí nakupovat pravidelně. Ale jsou konzervativnější, takže se u nich hůř uplatňují různé novinky, které samozřejmě dodavatelé chtějí prodat i na tradičním trhu. Proto v současné době chystáme my sami jednu novinku, která by se mohla líbit právě mladým, které chceme získat. Jedná se o aplikaci Coop pro chytré telefony, kde budeme zveřejňovat různé recepty, v nichž vždy alespoň jedna ingredience bude naše privátka. Říkáme si, že pokud by takovou aplikaci využily měsíčně tři tisíce lidí, bylo by to super; proto také její zavedení chceme stihnout do Vánoc, kdy právě chytré telefony budou u mladých patřit k žádaným dárkům.

Z&P: Žije dnes vůbec na vesnici a v menších obcích, kde je převážná většina provozoven Coopu, dost mladých, kteří by dokázali prodej v družstevních obchodech nějak výrazněji ovlivnit?
J. Č.: To, že mladí z menších obcí utíkají do měst, už spíš bývalo. Dnes zde zase obyvatel pomalu přibývá. Hodně mladých lidí, zvláště podnikatelů, se stěhuje z velkých měst ven a staví si zde nové domy nebo opravují baráčky po rodičích. Říkají – máme dost napětí a hluku v práci, po ní chceme mít klid a čistý vzduch. Nejdou samozřejmě do úplných samot, ale nějakých dvacet třicet kilometrů od většího města jim nedělá problémy.
Z&P: Takže potenciální zákazník na vesnicích pořád ještě je? J. Č.: Je a myslím si, že vždycky bude – i když s menší kupní silou. Ostatně i velké řetězce chodí do stále menších měst.

Z&P: Jak se vůbec díváte na český maloobchodní trh jako celek?
J. Č.: Nevidím ho vůbec špatně. Po revoluci byli všichni hladoví po zahraničním zboží, co nemělo anglický nápis a padesátidenní trvanlivost, nikdo nekupoval, dnes už je ale všechno jinak. I český spotřebitel začíná upřednostňovat domácí produkci a čerstvé zboží, chápe, že dlouhá trvanlivost je tak trochu na úkor zdravé výživy – a na to samozřejmě reaguje i maloobchod. Jen v privátních značkách jsme možná proti západní Evropě trochu pozadu. Na veletrhu Private Label v Amsterodamu jsem viděl, že tam dnes nabízejí v privátkách absolutně všecko – od jogurtů až po dentální nitě nebo krmení pro sýkorky. Z družstev jsou v Evropě v tomto směru nejdál asi v Itálii, kde má Coop Italy velice propracovaný systém privátních značek, a právě u nich jsme se s Coop Centrem inspirovali, co v našich privátkách ano a co ne. Díky této inspiraci také vznikla naše nová značka Coop Dobré jistoty – takto označené výrobky splňují hodnotová kritéria bezpečnosti, poctivosti, mají ověřený, testovaný český původ, jsou ekologické, tedy bez fosfátů a nejsou testovány na zvířatech a jejich obaly jsou ekologicky likvidovány, takže je můžeme považovat za společensky odpovědné. Všechny tyto atributy u výrobků pod touto značkou pečlivě a neustále hlídáme, nemůžeme si dovolit se od nich sebeméně odchýlit. Zklamat zákazníka je jednoduché, znovu ho získat velmi těžké.